Nemá svůj den
Uvařil jsem si zelenej čaj. Ne takovou tu pytlíkovou sračku, pořádnej model vypěstovanej pracovitým šikmoočkem. Zavřel jsem dveře, aby ke mně nemohl svět. Mým prokletím je zima na nohy, chce to deku. Sedl jsem ke stolu, vzal propisku, sešit a řekl si, že teď budu psát. A tak jsem seděl, držel propisku a přemýšlel. Ty vole, vždyť vůbec nevíš, o čem psát. Když teď začneš, celý to posereš. Znáš to, psaní o ničem není tvoje silná stránka. Nech to ostatním. A o čem mám teda psát? O čem chceš. Mám skvělej nápad. Napíšu o tom, jak mi to psaní nejde.
Žádné komentáře:
Okomentovat