středa 17. ledna 2018

Z pekla

Z pekla

   Rudé, červené, modré a bílé kruhy se přede mnou přelévají, prolínají a doráží na mě. Přibližují se a oddalují. Vypadají jako přibližující se hladina vody v podvečer, do které někdo vhodil kámen. Odvracím hlavu a zavírám oči, nechci se ponořit. Měním tvar, stále více amorfní, téměř jen energie. Rozlétám se skrze křiklavé barvy a spatřuji obličeje. Otáčí se ke mně a sledují mě, některé se smějí, některé se děsí. Mávají. Rudé dveře a kolem stromy, pouze modré smrky. Chci projít, ale nemám ruce. Dýchám na ně a ony roztávají. Procházím. Slyším jejich dech, sýpání a bzučení. Sbíhají se kolem mě. Jsem nahý, mrzne. Řvou, ječí, křičí, nadávají, pláčou, prosí, žebrají, rvou si vlasy. Zem je měkká a páchne hnilobou, lepí se mi na kůži. Jakoby byla celá z mrtvého masa možná jím opravdu je. Kde to jsem? Cítím střep pod rukou, přejedu tedy po čem celou rukou. Jsem ještě bytostí z tohoto světa? Z jakého světa? Mohu ještě krvácet?  Polykám agonii, jaká čest. Nejsilnější lidský prožitek. Lezu vpřed s nadějí, ale dusí ji popel, mám ho plné plíce. Rudé dveře tu nejsou a možná nikdy nebyly. A sem opravdu patřím, rozptýlený a neucelený, tak jako vesmírný prach. Pomozte mi...prosím

úterý 16. ledna 2018

Noc

Bílá je noc, kdy vrána spí,
kdy shlíží racek do podpalubí,
kdy krev mrzne v žilách jako led,
kdy svaly a pohyb ztuhnou hned.

Černá je noc, kdy havran bdí,
dovnitř se dostane jedině lstí,
pod závorou, kde zámků je moc,
taková je bílá tak černá noc.

Nezpívá, jen zírá do temné báně,
na palouk, kde scházejí se laně,
na palouk v době večerní,
kde podobná zvěř tiše sní.

pondělí 8. ledna 2018

Ohře

Ohře

Řeka tekla
Řeka něžná
Děva svléklá
Světoběžná
-
Dálkou tichou
Dálkou svůdnou
Oděna pýchou
Neschůdnou
-
Snila dlouze
Snila v jaru
O velké touze
O rozmaru
-
Moudře mluví
Moudře plyne
Doufej muži
Že nezahyne
-
Hledá sestry
Hledá moře
Život pestrý
V nepokoře
-
Snídá hvězdy
Snídá vjemy
Klenot lesklý
Nezkalený
-
Pojď ke mně
Pojď blíž
Sílu země
Pocítíš
-
Kdo nespatřil, neuvěří,
najde slova, jenom stěží.
Nad krásou němých vln,
srdcem v rytmu a něhy pln,
své tělo řece svěří.