20 minut slasti a rozbitá láhev vína
Ležel a vyfukoval kouřové mráčky. Jeden jako druhej. Chtěl se naučit kroužky, tvrdil, že vyfoukne plachetnici i s hlídkovým košem, ale uměl jen ty mráčky. Vedle něj ležela ona a smála se. Čemu? Kdoví. Na stropu se točil větrák a na něm kalhotky. Venku hnusně pršelo a foukal jedovatej vítr. Vzal sklenici vína z nočního stolku a napil se. A znovu. Potáhl si z cigarety a oklepal ji o popelník. Dal jí potáhnout. "Co myslíš?" zeptala se ho. "Co myslíš, že myslím?" "Povídej." "Myslím, že jsi šílená kovaná mrcha. Ne, že by mi to vadilo. Svatozář mi nikdy nenarostla. Ale jinak jsi určitě hodná holka." "Nejde mi o rozhřešení blbečku, jen o zhodnocení. Mám pocit, že stárnu. Poslední dobou víc než za celej život. Babou za měsíc." "Jo taak. No, za mě 5 hvězdiček, řád za načasování a poklonu za všechny ty věci, co jsi na mně prováděla. Seš taky moc hezká, jak zvenku, tak zevnitř. Za mě hlavně zevnitř, tam se mi líbilo nejvíc. Tím nechci říct, že bys byla hnusná, to nee. Já jen, když se řekne "Je krásná uvnitř." já povídám "no jo, ale dovnitř se mi nechce, když zvenku vypadá jako rozbředlá kaše.". Takže tím chci říct...jo, už mlčím..." "Moc hezky řečeno...VOLE. Velkej den říkaly. Bude to úžasný říkaly. Skvělý. Perfektní. A ono hovno. Ani tohle číslo mi nějak nelepší den. A karmu už vůbec ne." "Hej, to pěkně děkuju." "Ťuňťo, takhle to nemyslím. Ty seš dobrej. Jako drak s vrtačkou mezi nohama. Ale vem si to. Měla bych bejt šíleně šťastná, lítat po pokoji, slavit, brečet, dojímat se, usmívat se, papat a mlýt o tom, co by mohlo být a co bude. A nic. Chlast, chlap, péro, zábava, nic z toho mě k tomu nepostrčilo. Jsem asi vadná." "Nestává se tohle všem? Některý utečou. Ze strachu nebo že pochybujou. Jako když si objednáš pizzu, čekáš a říkáš si "Sakra a neměla jsem si já husa objednat spíš kebab? Co když mi to nebude chutnat?". Protáhla se. Roztáhla nohy i ruce, celá byla do X, propnula se a vzdechla. Zůstala tak i když už uvolněná. Pár křivek, pár tahů štětcem, ze kterejch bys nespustil oči. Chytil jí za prso. Ne, že by s ním chtěl něco dělat, prostě bezdůvodně. Ale je to fajn, ne? Mít v ruce takovouhle možnost, nabitou zbraň, atomovou cecku, ace of spades. Mačk mačk. V jedný ruce víno, v druhý výstavní dvojče... život je dobrej. "Ale tady nejde o pokaženej oběd vole. Kurvadrát chlape, tohle ti nezpůsobí průjem. Tohle je na celej dlouhej posranej život. Jako hypotéka nebo smrt. To s tebou zamává. A vůbec, jak jsem se až sem dostala? Probuzení jako po blbým tripu. Nejsem přece ani blbá ani zbouchnutá. On je skvělej, ale že by až TAK skvělej...? Nebo že by krize středního věku přišla o dvacet let dřív? On že by byl moje červené cabrio, centimetrová vrstva rtěnky a kabelka s chihuahuou? Tak to potěš noha... Dej to sem, na to se napiju." Dopila půlku sklenky jedním hltem a dolila doplna. A znovu. Ukápla jí slz. Utřela ji do polštáře. Každý ví, že polštář adsorbuje slzy skoro tak dobře, jako něčí rameno. "Budeš dobrá maličká. S ním nebo s někým jiným, vem to čert. Nic není věčný ani tohle nemusí. Žádnej bílej plot, dvorek se záhonem růží a večerním grilováním masa mezi lidma, co melou o autech a salátech. Sama si to všechno řídíš, sama si řekneš, co bude. Už seš přece velká holka, ne?" Dívala se na něj upřeně těma velkýma zelenkavýma kukadlama. "Myslíš?" potichu fňukla. "Sakra, že jo." "Dobře... A už drž hubu nebo si definitivně rozmažu rtěnku." usmála se. "A doufej, že máš pravdu. Jinak ti urvu ty tvoje mamutí koule, až tě zase potkám." "Ženská bláznivá...i slova můžou bolet." "Půjdem oba?" "Oba?" "Oba." "Tak oba." "Fajn." Vstali. Napil se vína. Ne, on ho dopil. Na sobě měl jednu ponožku. Vesele vlál do vzduchu, visel a kynklal se. Natahovala si bílé punčošky. Ten zvuk měl rád, to jak silon klouže po hladké kůži. Postavila se na postel a sundala kalhotky z větráku. Natáhla si je. Není snad nic víc sexy, než ženská, co si obléká punčošky a kalhotky. Pomohl jí do bílých šatů, zapnul jí zip na zádech. Utřela se ubrouskem kolem pusy. Nechtěla chutnat jako něčí tvaroh. Naplácala na sebe všechny ty šminky a nesmysle, co na sebe ženský rády patlají. Kdo ví, jak se to všechno jmenuje. Já znám tak rtěnku a řasenku, ale v reálu je to šílená věda, míchání odstínů, totok, tamto, kartáčky... FUUU! Na hlavu si narazila čelenku s růží s bílým závojem. "Nějaký rady do života?" zeptala se. "Nejsem asi ten správnej na životní moudra, kdeco jsem podělal. Tak třebaaaa..." dlouze se zamyslel. "Žádný děvky před dvanáctou." "To byla ta nejdebilnější věc, co jsem kdy slyšela. A máš to z filmu." "Já jsem ti to říkal." Dál už moc nemluvili. Zadumali se do sebe. Ustlala postel a zaházela jí lístky růží. On vyhodil láhev od vína z okna na ulici. Podívali se na sebe. Téměř nepostřehnutelně na sebe kývli. Jakoby stáli před velkou výzvou, před propastí, před zkouškou a říkali si "Teď nebo nikdy, to zvládneme, to půjde.". Jako dva beránci, co chtějí zabít vlka. Odemkl dveře. Vyšli z novomanželského apartmá. On šel za bar, kde nalil rum sobě a pak i slečně na baru, co si ho objednala.Ona šla k oltáři, kde už na ni všichni čekali. Má velkej den. A stejně by radši sázela třešně nebo četla Buka.
