Vánoční
procházka
Procházím
sešeřelou ulicí. Začínají se rozsvěcet lampy a vánoční
světélka rozvěšená po stromech a domečcích podél ulice. Míjím
vysokou, světly ověšenou jedli, dominantu velkého náměstí.
Prohlížím si lidi. Každý prochází se svojí vlastní starostí,
pro ostatní bezvýznamnou, pro něho obrovskou.
Obtloustlá paní
pomalu s funěním šplhá do schodů s taškami napěchovanými
všemožným jídlem a přemýšlí, zda už její oblá dítka
jedla, jestli jim oplácaný tatínek něco uvařil, nebo je zase na
pivu. Vysoký postarší v černém kabátě, s nápadně velkým
množstvím gelu ve vlasech a mladičkou slečnou zaklesnutou v jeho
rameni, si to šine směrem od průměrného hotelu a oba vypadají
šťastně. Ona myslí na svoji plnou peněženku, on na prázdná
varlata a taky na fakt, že vlastně zapomněl koupit mléko, žena
ho zabije. Z oblohy nehlučně padají veliké sněhové vločky.
Některé dopadnou mezi svoje bližní na zem, některé pak na lidi,
kteří si je odnášejí s sebou. U stěny kavárny stojí početný
sbor a zpívá koledy. Sboru se povedlo upoutat pozornost mnoha lidí,
příspěvky budou vysoké. Pán bez domova prochází kolem mě s
nataženou rukou, chtěje peníze. Jakoby byl němý a lidé hluší,
všichni ho obcházejí a věnují mu nanejvýš letmý pohled. Letos
mu to na krabicák nevyjde. Skupinka dětí pobíhá od stánku ke
stánku a ochutnává sladkosti, nejstarší loudí horkou medovinu.
Jejich největší problém je výše kapesného.
U obchodního
centra se zastavuji a sleduji ten bzukot. Lidi v řadě za sebou
stojí na eskalátorech a podupávají. Fronty nikoho nebaví.
Připadají mi tak tupí, jako by bezmyšlenkovitě čekali, až se
uvolní místo u korýtka, s jediným zájmem, nažrat se, pářit
se, spát, opakovat.
Raději jdu dál. Do ramene mi vrazí mladý
kluk z větší party, drží znalecky láhev vína a se slovy "Co
je vole?" jde dál. Dívky z té party se svými duchaplnými
obličeji podívají směrem ke mně a inteligentně se začnou smát.
Jejich největší problémem je, že jejich osobní dealer trávy má
chřipku a mamka ho nepustí z domu. Policista projíždí se svojí
parťačkou kolem v autě a sledují, zda někdo náhodou nechce
narušit tuto skvělou atmosféru. Oproti minulým létům je zde
opravdu hodně policistů, kteří drží opravdu hodně samopalů. I
na koni jich pár vyjelo. Děti to oceňují a poměrně plaše hladí koním čumáčky, pobízeny svými rodiči.
Došel jsem k nábřeží.
Tichá řeka se táhne tam i tam, do nekonečna a odráží tisíce
malých světélek, kterými je obtaženo zábradlí. Pod ním leží
chodník, přiléhající ke břehu řeky, a na něm se pomalu plouží
několik málo lidí, kteří se kochají tou atmosférou a klidem.
Mladý pár si slibuje nekonečnou věrnost. Máchají si kvůli tomu
spojené ruce v řece. Jsou spolu už dva měsíce, co by se mohlo
pokazit? Hubený a léty unavený a zmožený muž se jen velkýma
hlubokýma očima a sepjatýma rukama dívá na pravidelně se
opakující mírumilovné vlnky. Přemýšlí jaké by to bylo, kdyby
ho ta mrazivá krása objala a on jenom blaženě bezbolestně usnul.
Jestli by to vlastně někoho zajímalo, jestli by přijely jeho
děti, které na něj jinak zvysoka serou, podívaly se na něj a
řekly
"Tohle je náš tatínek! Podívej se, jak sladce spí.
On byl přece jenom hodnej. Pojď, obejmem ho, třeba se vzbudí.".
Z dálky se přiřítil běžec. Světla ho ze strany ozařovala,
jeho upocené, velice drahé vybavení i jeho svalnatou postavu.
Během si čistí hlavu a honí ego. Nejdůležitější věc, která
trápí jeho hlavu, je obsah soli a cukru v jeho latté macchiato a
obsah bílkovin a tuku ve steaku, který měl k večeři.
Potkám
Tebe čtenáři a zeptám se tě, jestli na tebe tyhle malé velké
příběhy působí stejně, jako na mě, jestli cítíš tu
obrovskou melancholii a stísněnost ve vánočním čase. Budeš mě
jen míjet jako prázdný bezvýznamný stín v noci, nebo se
zastavíš a povíš mi, jaké je to pro Tebe, procházet noční
ulicí a sledovat příběhy?
