Poslední den v pekle
"Je
to jen vajíčko, obyčejný vajíčko!" řvala na něj.
"Vždyť
v něm roste kuřátko." odpovídal tónem zbitého psa.
"Jediná
kloudná věc je, že se dají sežrat, tak přestaň kafrat."
"Ale
mami, ty nemáš ráda kuřátka?"
"Na
pánvi jo."
"To
je ale musí bolet ne?"
"Na
to každej normální člověk z vysoka sere, je to jen maso."
Chlapec
začal brečet.
"Ježiš...
Mlč sakra!"
Vrazila
mu facku. Chlapec začal brečet víc. Vrazila mu další tři.
Chlapec se začal dusit slzami a kašlat.
"Neumíš
se sakra chovat ty jeden malej zmetku?! Copak ti do hlavy necpu od
malička, aby ses choval normálně?!"
"Mami,
vždyť mám ve škole samý jedničky!"
"Stejně
z tebe nikdy nic nebude ty smrade. O tom ale nemluvím. Máš se umět
chovat mezi lidma."
"Ty lidi mě ale neznají, proč před
nimi mám být potichu?"
"Neptej
se tak blbě."
"Chtěl
bych nechat vylíhnout to kuřátko. Mohl bych si to vajíčko vzít
domů?"
"Tyhle
vajíčka jsou mrtvý, nic z nich nebude."
"Jsem
taky mrtvý, když ze mě nic nebude?"
"Ne,
jsi po svém otci."
"Můj
tatínek, ten byl přece hodnej mami, ne? Že jo?"
"Jestli
o něm budeš dál mluvit, nechám tě tu a vezme si tě domů ta
hnusná uklízečka."
"Nee,
mami! Prosím ne!"
"Tak
buď zticha."
"Dobře...
Mami? Proč mám být potichu, když mám co říct?"
Neodpověděla.
Vyšli z obchodu. Venku pálilo letní slunce. Nedržela ho za ruku,
tenhle kvítek vzešlý ze zakázaného ovoce se jí téměř hnusil,
přestože to byl malej zázrak. Každý dítě je malý zázrak,
zvlášť, když je vaše. Odemykala kufr od auta, aby do něj mohla
vrazit tašky s nákupem. Kolem proletěl motýl. Líbil se mu.
Utíkal za ním. Žlutočerná křídla, něžnej němej pohyb.
Bezbolestnej sen. Doteď nevím, proč jeho
matka neplakala.
Žádné komentáře:
Okomentovat