Duha - drabble

Duha

Šedl před ní, ale nevěděl, jak se omluvit. Na mysli mu přistávala spousta věcí, ale nedařilo se mu je třídit. Všechny byly tak bledé a nejisté.

"Prosím, nemodrej se na mě za to."

"Víš, že to nesnáším. Stokrát jsem ti to říkala. Udělej to ještě jednou a mezi námi bude černá!"
"Zlatá moje, nedělej to! Časem zrezneme bez naší červené. Dej mi ještě naposled zelenou."
"Prosím, nech už toho. Nemám na tebe teď žlutou. Radši zmizím."
"Rudá, RUDÁ!"

"Pro mě taky... Zažili jsme duhu, ale už nám ubývá stříbrná na tomhle světě, nemám čas na tyhle oranžové..."
Temně rudá.