Sopka

Sopka

Starý chromý muž poslouchá

sloup slaného moře.

Kolem srdce tisíce řek mu protéká.
Je tak smutné vidět je hořet.

Tiše, bez hlesnutí postává.

Duší podobá se hoře.

Moudrost všech světů ovládá.

Z úst vyráží mračna kouře.

Nikoho nesoudí, vyčkává.

Skrze čas, až do konce,

kdy poví mu "Tvá služba skončila".