Na horách, šedesát šest mil od hlavního města království Dumenu, žila rodina starého sedláka Quona. Zrovna vycházeli z chalupy na jejich malou rodinnou farmu, když na jejich pozemky přijela banda zlodějů zabijáků. Otec se lekl a zahnal rodinu do chalupy. Jeho manželka Lina a jeho tři děti, dcerka Ainna a synové Nures a Guin, s ním hledali všechny možné zbraně a nástroje možné k obraně svých zásob na rychle se blížící zimu.
V okolí jejich malé rodinné farmy bylo tento rok špatné počasí a většina obyvatel těchto hor neměla pořádné zásoby na přežití zimy a ani peníze, aby si dojeli nějaké koupit.
Banda osmi zlodějů, připravených odnést vše co půjde, se hladově snažila najít cestu do chalupy.
,,Chlapi, snažte se! Je to jenom rozbořená chajda, nebude takovej problém se dostat dovnitř, zabít pár slabých farmářů a ukrást co půjde!" nadával šéf bandy Tilt.
Mezitim co se Tiltova skupina dobývala do chalupy, Lina popadla vidle, Ainna velký nůž, Quon bojovou sekeru z dob, kdy musel povinně chodit trénovat s vojáky a Nures s Guinem vyhrabali na půdě zrezlé krátké meče a polorozpadlé štíty. Celá rodinka čekala ve světnici u stolu a čekali na narušitele.
Tilt s chlapama se vyškrábal přes střechu na půdu. Když slézali, vrzající staré schody upozornili napružené a nebojácné strážce, odkud přijdou.
,,Ainno!" zašeptal otec. ,,Vem si židli a stoupni si za roh dveří. Až kejvnu hlavou, praštíš prvního zloděje do palice." Ainna se se spokojeným a zároveň zlomyslným úsměvem přesunula na svou pozici a čekala, až bude moct třísknout o hlavu jednoho z nezvaných hostů.
Když vyskočil první z banditů, který rozrazil chatrná dvířka na půdu, skočil po synech. Co nečekal byl náhlý odpor s takovým odhodhodláním se ve zdraví ubránit. Jediné co útočník stihl, bylo napřáhnout se se svým kyjem, když ho pohotový Guin napíchl na meč jako prase na rožeň. Nutno dodat, že se zloděj praseti velice podobal jak svým tělem, tak i svým nosem připomínající rypák. Druhý se udiveně zastavil před dveřmi, ale v tom ji jednu koupil židlí od Ainny, která viděla zlodějovo zaváhání. Ten se poroučel k zemi v bezvědomí. Guin, starší ze synů, vyběhl o půl sekundy déle za svým mladším bratrem Nurem a s meči přivítali třetího. Když zbývajících pět bojeschopných zlodějů vidělo, jak jeho druhy během malé chvíle vyřadili dva mladí sedláci a letící židle, která vylétla zpoza rohu, tak se na ně vyhrnuli všichni najednou s povzbudivým křikem. Každý připraven krýt sebe i kolegu se s novým odhodláním přisli probít k zásobám a majeku. Celá rodina se na ně nahrnula a byl to počtem vyrovnaný souboj, ale nezkušená matka se nezvládla bránit a jeden z útočníků jí zpřelámal ruku kyjem. S křikem pustila vidle a chytla se za zraněnou ruku. To povzbudilo otce s Norem s Guinem a rozprášili zbylých pět lopežníků.
Po dvou týdnech začala pole chřadnout, protože matka nemohla pracovat. Její ruka ochrnula a s jednou rukou pracovat nešlo.
--------------
Jednoho dne projela kolem jejich malé farmy malá družina dvaceti vojáků hledající nové muže do svých řad. Jelikož se téměř stmívalo, požádali Quona, jestli budou moct spát v jejich stodole na seně. Souhlasil, a tak se tam na noc schovali. Ráno před odjezdem dostala rodina jeden leen ve stříbře za pohostinnost a pak už si jen s Quonem povídali o armádě a nudné politice. Generál prý potřebuje rozšířit řady a kapitáni hledají po celé zemi dobrovolníky. Za dobrovolnou službu zemi je prý slušný plat a Nores s Guinem se na sebe podívali. Oba mysleli na to samé: Půjdeme do armády a pokusíme se dostat do skupiny nejlepších rytířů v království - Diamantové legii, což je sen každého chlapce. Zároveň tak budou mít dost peněz na zaopatření rodičů a všichni budou mít lepší život.
Rodiče prodali farmu a dostali za ni trochu peněz. Poté se všichni vydali do Hlavního města království Dumenu, které se tak i jmenovalo.
Pokračování příště ;)
Žádné komentáře:
Okomentovat