Povrchní
Ztrácíme lesk za rzí ve slaném pochmurném dešti.
Probuzeni do záře matné luny.
S hlavou tak krásnou a prázdnou.
Víme jen co vidíme, místo otázky "Proč?".
Přestože jsme na tomto světě krátce, jsme tak staří,
že již nepoznáváme nahé duše našich blízkých.
A jako letící šedý smrtihlav spálený v proudu nekonečného času
i my shoříme,
jen přidušeným tlumeným plamenem.
jenž se line z puklin naší rozdrásané potrhané země,
jíž navždy jsme a budeme součástí.
Žádné komentáře:
Okomentovat