Ztracen v hlavě

Ztracen v hlavě

Jako hejna vran v mlze

myšlenky prolétají hlavou mou.

Černé, hlučné a drzé

vedou mě cestou kamennou.

Páry rybníků, kde vzduch téměř mrzne,

halí kraj náladou hrubou až syrovou.

-

Bledá obloha tiše slzí

a mění prach cest v bláto.

Poutník v černém plášti boří se brzy,

vyje beznadějí, jako zvíře v kleci jato.

Prosí myšlenky o svobodu, celý zmrzlý,

ať vezmou ho nad blata tato

na svých křídlech zrezlých.

-

Vrány snášejí se dolů z nebe,

kde trhají jeho ztrápenou podstatu.
A tak v krajině nudně šedé

zanechaly ztracenou sinalou postavu.