Panáček kráčí si temnou ulicí
Bez pomoci snaží se utéci
Běží rychle a neví kam
po cestě zkroucené, jenom on sám
Ta cesta je veselá jako každý den
Jakoby to vše temné byl jen sen
Kráčí si znovu, uhání rychle
brečí a v spěchu tváří se zdechle
Chce se vrátit, nemá kam
Cesta se kroutí jako hlavolam
Ztrácí se na začátku u svého konce
Všichni na něj koukají jako na pitomce
Neví kam dál, vrátit nic nejde
Vzdává svůj boj, co na tom sejde
Tou cestou je život, který tak miloval
Jak zestárnul, ztratil se a litoval
Panáček si na dlažbě leží
nevnímá kroky a ani jak běží
Běží daleko a mimo dráhu
Vběhl na mokrou trávu
Vzdal se tedy, nebo bojoval?
Jedno je jisté... Nevyhrál
Žádné komentáře:
Okomentovat